17. listopad - oslava i zneužití

Současný režim každoročně připomíná výročí sametového garniturního převratu, zvaného nepravdivě sametovou revolucí.

Přitom se účelově zapomíná na prvotní význam tohoto výročí - na 17.listopad 1939, který byl otcem zrodu tohoto výročí - a byl to první a u nás jediný mezinárodní svátek studentů, kteří v době nacismu neváhali nasadit životy spolu s dělníky, na něž se zapomnělo, a českou veřejností, proti nacistické hydře.

Je nepochybné, že studenti, dělníci a veřejnost roku 1939 měli jednoznačný cíl - vyjádřit protest proti zločinnému nacismu.

V roce 1989 to zdaleka tak jednoznačné nebylo. Proč? Protože studenti sami nešli všichni do demonstrací jen jako čistá opozice stávajícího režimu! Vždyť do demonstrací šli nejen nemnozí studenti bezpartijní, ale rovněž tehdejší svazáci - předvoj režimu - a to v daleko větším počtu! A důvody jejich protestů nebyly zdaleka tak jednoznačné jako v roce 1939! Tehdy byl cíl nejen studentů, ale celého národa jednoznačný - vymanit se z nacistického jha!

V roce 1989, jak víme z autopsie my pamětníci, jimž to nikdo nevyvrátí! - mnoha protestujícím nešlo o zničení socialismu, ale naopak o rozvoj socialismu. Šlo jim o rozvoj socialismu s lidskou tváří. A oni se dočkali jimi samými nechtěného opaku - kapitalismu s vlčí tváří. Chtěli pluralitu -a přišla nová totalita, místo moskevské bruselská. Chtěli demokracii  - a přišla demokratura. Chtěli zachovat de facto socialistické jistoty a přidat svobody - a přišly klerofašistické nejistoty a existenční krize,o kterých se "ani socijálistům nezdálo".

Většině protestujících v listopadu 1989 na Letné nepřišlo ani na mysl, že by mohl nastat stav nezaměstnanosti, chudoby milionů, bezdomovectví, migrační krise a válečné nejistoty, počínaje jugoslávskou válkou a konče Ukrajinou. Nikomu z nich nepřišlo na mysl, že by v republice mohli vládnou klerikálové, kteří vrátí Římu obrovské majetky jako po Bílé hoře, a šlechtické statky protektorátníkům, kteří sem znovu přijdou ze zahraničí, kam je poslal odsun nebo  stále platné dekrety. Nikomu z nich nenapadlo, že ve státě nazývaném republikou budou strany propagující monarchii, šlechtu a církev, které byly postaveny již Washingtonskou deklaraci mimo stát, a následnými reformami TGM vyvlastněny. Nikdo z protestujících na Letné nepředpokládal, že místo  téměř všemi uznávaného reformátora Dubčeka nastoupí na presidentský stolec jiný reformátor (deformátor?), který nakonec postaví sudety do role obětí, schválí humanitární bomby na bratrský slovanský národ, a zavleče nás do spolku agresora NATO.

Toto je podstata dnšního rozpolcení národa, podstata hlubokého nesváru, který nemůže přikrýt každoroční oslava "boje za demokracii" ani festivaly svobody na náměstích. V tomto spočívá jisté zneužití výročí 17. listopadu, jako prvního připomenutí protifašistického odporu,a jako druhého protestu proti deformovanému socialismu, jenž se léty zvrhl v oslavu novorežimu, který se vydává za demokratický. A to píši jako člověk pronásledovaný starým režimem, jako bezpartijní, jehož rodina ani on sám nikdy nebyl komunistou. Jsem pamětník jak roku 68, tak roku 89. Naděje obou těchto mezníků byly zmařeny. Zničily je tytéž síly, které dnes například tvrdí o sobě ve sněmovně, že jsou "Demokratický blok". Zničily je tytéž síly, které dodnes tvrdohlavě odmítají název "Mezinárodní den studentstva" pro 17.listopad, když nemají pro své stanovisko jediný argument, vyjma protibolševické a protiruské lži. Vlastně všichni, co brojí proti Mezinárodnímu dni studentstva - svátku vzniklém v buržoasním Londýně na podnět buržoasních studentů a byl fedrován monarchistickou Británii jako demokratický mezinárodní svátek - se chovají jako Goebbels a Moravec dohromady. Bohužel u nás máme kolaborantské tradice, které nevymřely ani za socialismu,nebo jak se dnes opět říká, za bolševika - jen kolaboranti opět vylezli z děr.

Myslím, že kdyby se probudil president dr. Beneš (tolik dnes opět pomlouvaný a nenáviděný, jako za Hitlera), dal by za pravdu nám, kteří vidí 17.listopad za první jako Mezinárodní den studentstva za rok 1939, a za druhé jako protest studentstva a občanstva za rok 1989 proti deformovanému režimu, za protest nesplněných nadějí, zničených roku 1968.

Tak to vidím jako pamětník obou událostí.

Jiří Jaroš Nickelli, 

Historicko dokumentační komise ČSBS Boskovice